Navždy, tvá Bella-jednorázovka

18. června 2009 v 16:02 | Mucinek
Tak tohle je má první jednorázovka, doufám že se vám bude líbit :) Ps: puste si k tomu tuhle písničku, je opravdu nádherná

Navždy, tvá Bella
Je nádherný večer, vaje studený vánek a hraje si s mými vlasy.
Právě teď stojím na útesu v La Pusch a přemýšlím, přemýšlím, co se všechno stalo za posledního půl roka. Když mě opustil. On, má jediná láska. Láska mé věčnosti.
Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že mě opustí, vysmála bych se mu, ale teď mi do smíchu není. Je to jako včera, když mě vzal do lesa a opustil mě se slovy nemiluju tě a pak odešel, nechal mě tam samotnou, jak v lese, tak i v životě. Už jsem neměla nikoho s kým bych šla na nákupy, už nebyl nikdo u koho bych se každý večer mohla stulit. Už jsem neměla žádné sny o něm, byli to jenom noční můry. Pořád jsem se objevovala v tom lese a všechno se mi odehrávalo zase, znova, každý večer, vždy jsem se probudila s křikem. Charlie už mě ani nechodil kontrolovat, byl na to zvyklý.
Snažila jsem se žít, jak mi radil, jako kdybych neexistoval. Jak by to šlo?
Když odešel, vzal si sebou i moje srdce. Jak se dá žít bez lásky vaší existence a bez srdce?
Jednou když jsem usínala a poddávala se svým nočním můrám, zdálo se mi úplně o něčem jiném než každý večer.
Stála jsem na útesu a vybavovala si Edwardovu ukolébavku. Bylo to nádherné znova si jí připomenout, poslouchala jí a tekly mi slzy po obličeji. Konečně, konečně po půl roce můžu plakat. Pak už jsem nečekala na nic a skočila.
Probudila jsem se ale bez křiku bez slz. Vstala jsem, vytáhla jsem ze skříně jediné šaty, které mi Alice koupila k narozeninám, ještě nikdy jsem je neměla na sobě. Obula si nádherné střevíčky a vyšla potichu z domu, ani jsem nenechala vzkaz. Na co? Nikomu se po mě stýskat nebude.
Pomalým krokem jsem došla do La Pusch a vyšla na útes. Najednou uslyším svoji ukolébavku, slzy mi pomalu stékají po obličeji a přede mnou se objevují obrazy lidí které jsem milovala, kteří mi ublížily, a ty kterým jsem ublížila já.
Moje ukolébavka dozní a já skočila. Cítím nádherný pocit, pocit bezpečí, úlevy. Ale na jak dlouho.
Najednou cítím snad tisíce elektrošoků, strašně to bolí a já si přeju, abych neskočila, ale už je pozdě, na vše už je pozdě. Vyčítám si to ale jenom chvilku. Cítím jak se moje plíce plní oceánem. A já vím, že už to nebude dlouho bolet. A taky mám pravdu.
Má poslední myšlenka? Sbohem, tvá Bella.
Vždycky jsem chtěla vědět, jak vypadá smrt, teď už to vím.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanessie- AFFS hanessie- AFFS | Web | 18. června 2009 v 16:55 | Reagovat

bohužel mi to video nejede..

2 Jenny Jenny | Web | 18. června 2009 v 23:10 | Reagovat

ti Youtubácký debily to zase strhli:(

3 Adrianga Adrianga | Web | 1. července 2009 v 22:59 | Reagovat

priiiserne smutny, ale naaaaaaaaaaaaaaaadherny... :)

4 Minciiik Minciiik | Web | 2. července 2009 v 19:10 | Reagovat

Ahujky ráda se spřátelím;)

5 BellaCullen BellaCullen | Web | 7. července 2009 v 20:22 | Reagovat

napis pokracko je to nadherny edward by ji mohl zachranit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama